Akce velkých slibů [14.3. - 17.3. 2002]

Akce velkých slibů začala jako asi každá výprava na roli (pro ty co nésó ze Štatlu role = nádraží) a to vcelku netradičně ve čtvrtek v 19:00 a ňáký drobný místního času. Měli jsme jarní prázdniny a tak jsme si mohli dovolit odjet takhle netradičně. Na nádraží jsme se dostavili v pořadí: Já, pak dlouho nic, Ondra, Jura s Klárou a pak Kolumbus, Malej Jura, Eva a Zdenál (aspoň takhle si to pamatuju, pokud je to jinak napište). Vlakem jsme zamířili do Spytihněvi, cestou jsme absolvovali 2 přestupy a naštěstí měl ten rychlík zpoždění (tímto děkujeme Českým drahám za synchronizovaná zpoždění vlaků) a na nádraží ve Spytihněvi nám nic nebránilo vydat se tam kam Slunce nesvítí (čti:do tmy), jinam se jít nedalo, protože bylo 11 hodin večer. Následující hodinu jsme šli ostrým tempem do vsi Halenkovice, kde nás podle slov Ondry čekala chata... Z chaty se nakonec vyklubal takový malý palác o dvou podlažích a my jsme do něj radostně zapadli. Potom už se jenom jedlo (bylo cca 00:05, když Klára vybalila svou večeři a my ostatní se do ní pustily) a šli jsme spááát.
V pátek jsme se probouzeli po částech a každý si měl možnost zvolit dobu, kdy se jeho tělo vyhrabe ze zatepleného spacáku (tímto chci poděkovat Malému Jurovi za neustálou práci topiče). Část z nás šla nakoupit do vesnice a druhá část, podstatně větší šla do lesa na dřevo, aby bylo čím topit pod špekáčkama. Dřevo jsme nanosili na hromadu na trakač, který pak Zdenál s Kolumbem střídavě vezli (snad budou fotky). V poledne jsme Já a Eva uvařili, usmažili apod. něco zajímavého k snědku a díky špatně odhadnutému množství rýže sme měli po obědě nejenom břucha plná rizota, ale i dva hrnce s jakousi rýžovou majdou (kterou nakonec spotřebovali sousedovic slepice). Odpoledne jsme se rozdělili na KVK a zbytek, KVK něco kutil v chatě (ten zápach jsme nakonec vyvětrali) a zbytek připravoval ohniště (skutečně se povedlo), jeho okolí a např. velký dřevěný kříž (made by Kolumbus) na večer. A najednou byl večer. Z Kroměříže přijelo auto našich kamarádů roverů z kmene MAFIE 011 (konkrétně Šťabinka, Šotek, Jitka a Maruška) a znovu jsme se vypravili do tmy. Asi po 750m jsme našim kamarádům zavázali oči a vedli je na Místo velkých slibů (které ten den zvolil KVK), protože toto místo mohou znát pouze členové našeho kmene. Přišli jsme až pod pískovcovou skálu hluboko v lese, kde se odehrál obřad, kterým jsme byli oficiálně všichni přijati za právoplatné členy kmene, dostali jsme listiny s kmenovou pečetí a napili se (asi převařeného) vína z obřadního poháru. Nakonec byla zakopána posvátná zakládací listina a šlo se do chaty, odkud okamžitě odjela Šťabinka zpátky do Kroměříže. Večer jsme opekli špekáčky (odvážlivci zkusili špekáčkovou směs dr.Filosofa), hráli jsme na kytary a zpívali. Potom už byli všichni vcelku unavení a tak se šlo spát.

V sobotu ráno jsem se probral vcelku brzy, ale akorát včas na to, abych se rozloučil se Šotkem a Jitkou, kteří odjeli za vlastními povinostmi. Ostatní se vzbudili přibližně do dvanácti hodin. Na oběd jsme měli čočku a pokud vím tak nebyly ani skoro žádné zbytky, jenom jsme museli donutit Malýho Juru, aby snědl to co měl na talíři (on někdy odmítá jíst a snad ho z to vyléčíme méně komplikovanými metodami, než je pět silných mužů, kteří ho drží s otevřenou pusou a jeden mu do ní láduje jídlo jak do husy...). Odpoledne jsme hráli hru, při které jsme stopovali Ondru a Kláru, a oni nám nechávali různé zprávy apod., pak jsme zavítali do lomu a vrátili se zpět do chaty. Večer jsme všichni pomalu usínali (a to nám k tomu Jura usmažil bramboráky), ale nakonec jsme každý stvořili jednu kytičku přání do kroniky a šli jsme spát, zájemci se ještě dívali na Peříčko.

V neděli jsme byli násilně vzbuzeni a vytaženi ven na rozcvičku, která se v jednu chvíli změnila na úprk před včelím rojem, který jsme naštěstí pouze slyšeli. Po krátké snídani jsme uklízeli a uklízeli a hlavně uklízeli chatu, která to po těch třech dnech skutečně potřebovala. Naobědvali jsme se (na ten flák uzenýho skutečně nezapomenu) a o půl jedné jsme vyrazili na vlak do Spytihněvi. Na nádru jsme si koupili zmrzlinu a odjeli vlakem (zpožděným o 10 minut, naštěstí na něj ten rychlík čekal) plni nadšení do dalších akcí (bohužel už méně nadšení z nástupu do školy...).

Nakonec bych chtěl uvést jednu svoji myšlenku:
Ochraňujte si svá přátelství, protože jednou to bude poslední věc, která vám zbude.