Zdár né

[kmen roverů & rangers]

Blízké akce

Zdár lidi
neměli by jsme zase něco skusit s tím našim kmenem???

Login

Nick
Heslo

Akce velkých slibů [14.3. - 17.3. 2002]

Akce velkých slibů začala jako asi každá výprava na roli (pro ty co nésó ze Štatlu role = nádraží) a to vcelku netradičně ve čtvrtek v 19:00 a ňáký drobný místního času. Měli jsme jarní prázdniny a tak jsme si mohli dovolit odjet takhle netradičně. Na nádraží jsme se dostavili v pořadí: Já, pak dlouho nic, Ondra, Jura s Klárou a pak Kolumbus, Malej Jura, Eva a Zdenál (aspoň takhle si to pamatuju, pokud je to jinak napište). Vlakem jsme zamířili do Spytihněvi, cestou jsme absolvovali 2 přestupy a naštěstí měl ten rychlík zpoždění (tímto děkujeme Českým drahám za synchronizovaná zpoždění vlaků) a na nádraží ve Spytihněvi nám nic nebránilo vydat se tam kam Slunce nesvítí (čti:do tmy), jinam se jít nedalo, protože bylo 11 hodin večer. Následující hodinu jsme šli ostrým tempem do vsi Halenkovice, kde nás podle slov Ondry čekala chata... Z chaty se nakonec vyklubal takový malý palác o dvou podlažích a my jsme do něj radostně zapadli. Potom už se jenom jedlo (bylo cca 00:05, když Klára vybalila svou večeři a my ostatní se do ní pustily) a šli jsme spááát.
V pátek jsme se probouzeli po částech a každý si měl možnost zvolit dobu, kdy se jeho tělo vyhrabe ze zatepleného spacáku (tímto chci poděkovat Malému Jurovi za neustálou práci topiče). Část z nás šla nakoupit do vesnice a druhá část, podstatně větší šla do lesa na dřevo, aby bylo čím topit pod špekáčkama. Dřevo jsme nanosili na hromadu na trakač, který pak Zdenál s Kolumbem střídavě vezli (snad budou fotky). V poledne jsme Já a Eva uvařili, usmažili apod. něco zajímavého k snědku a díky špatně odhadnutému množství rýže sme měli po obědě nejenom břucha plná rizota, ale i dva hrnce s jakousi rýžovou majdou (kterou nakonec spotřebovali sousedovic slepice). Odpoledne jsme se rozdělili na KVK a zbytek, KVK něco kutil v chatě (ten zápach jsme nakonec vyvětrali) a zbytek připravoval ohniště (skutečně se povedlo), jeho okolí a např. velký dřevěný kříž (made by Kolumbus) na večer. A najednou byl večer. Z Kroměříže přijelo auto našich kamarádů roverů z kmene MAFIE 011 (konkrétně Šťabinka, Šotek, Jitka a Maruška) a znovu jsme se vypravili do tmy. Asi po 750m jsme našim kamarádům zavázali oči a vedli je na Místo velkých slibů (které ten den zvolil KVK), protože toto místo mohou znát pouze členové našeho kmene. Přišli jsme až pod pískovcovou skálu hluboko v lese, kde se odehrál obřad, kterým jsme byli oficiálně všichni přijati za právoplatné členy kmene, dostali jsme listiny s kmenovou pečetí a napili se (asi převařeného) vína z obřadního poháru. Nakonec byla zakopána posvátná zakládací listina a šlo se do chaty, odkud okamžitě odjela Šťabinka zpátky do Kroměříže. Večer jsme opekli špekáčky (odvážlivci zkusili špekáčkovou směs dr.Filosofa), hráli jsme na kytary a zpívali. Potom už byli všichni vcelku unavení a tak se šlo spát.

V sobotu ráno jsem se probral vcelku brzy, ale akorát včas na to, abych se rozloučil se Šotkem a Jitkou, kteří odjeli za vlastními povinostmi. Ostatní se vzbudili přibližně do dvanácti hodin. Na oběd jsme měli čočku a pokud vím tak nebyly ani skoro žádné zbytky, jenom jsme museli donutit Malýho Juru, aby snědl to co měl na talíři (on někdy odmítá jíst a snad ho z to vyléčíme méně komplikovanými metodami, než je pět silných mužů, kteří ho drží s otevřenou pusou a jeden mu do ní láduje jídlo jak do husy...). Odpoledne jsme hráli hru, při které jsme stopovali Ondru a Kláru, a oni nám nechávali různé zprávy apod., pak jsme zavítali do lomu a vrátili se zpět do chaty. Večer jsme všichni pomalu usínali (a to nám k tomu Jura usmažil bramboráky), ale nakonec jsme každý stvořili jednu kytičku přání do kroniky a šli jsme spát, zájemci se ještě dívali na Peříčko.

V neděli jsme byli násilně vzbuzeni a vytaženi ven na rozcvičku, která se v jednu chvíli změnila na úprk před včelím rojem, který jsme naštěstí pouze slyšeli. Po krátké snídani jsme uklízeli a uklízeli a hlavně uklízeli chatu, která to po těch třech dnech skutečně potřebovala. Naobědvali jsme se (na ten flák uzenýho skutečně nezapomenu) a o půl jedné jsme vyrazili na vlak do Spytihněvi. Na nádru jsme si koupili zmrzlinu a odjeli vlakem (zpožděným o 10 minut, naštěstí na něj ten rychlík čekal) plni nadšení do dalších akcí (bohužel už méně nadšení z nástupu do školy...).

Nakonec bych chtěl uvést jednu svoji myšlenku:
Ochraňujte si svá přátelství, protože jednou to bude poslední věc, která vám zbude.

cviceni2 cviceni3 drevo drevo2 fire1 fire2 obed pecete proutek sliby1 fire3 grupa1 grupa2 grupa3 jurasl kliky kuchyn1 kuchyn2

© 2004, project by Filosof, XHTML 1.1 & CSS 2 & 508